Ahoj Gregu. Jirka má pravdu, že je to pokušením každého z nás, číst podle své víry, nikoli podle skutečného obsahu.
Spasení člověka je vždycky darem od Boha. Žádný z nás nemá moc se zachránit sám vlastními silami - vlastní "skvělostí", dokonalostí.
Když dostaneš dar, máš hned dvě možnosti; buď dar bez zájmu odložíš někam do komory, kde se na něj bude jenom prášit, nebo dar rozbalíš, potěšíš se s ním a začneš ho používat k účelu, pro který byl vytvořen. Dárce ti totiž dává dar za jistým účelem - aby ti dar sloužil ke tvému prospěchu - nikoli aby dar ležel, či jsi ho vyhodil do smetí.
..."Jak by se mrtvola s tělesnou myslí, mohla sama rozhodnout pro Boha...."...
"Mrtvola" s tělesnou myslí se zpravidla nejdříve setká s evangeliem (radostnou zprávou o Kristu Spasiteli - víra je ze slyšení - tato víra pak přivádí ke křtu. Ve křtu člověk podle těla zemře spolu s Kristem (Ř 6,8), je spolu s Kristem pochován a spolu s Kristem i vzkříšen (Kol 2,8-14) do života v novosti (Ř 6,3-4) - do života nikoli už starého člověka podle těla, ale do života Bohem přijatého dítěte. Přijatého bez vlastních zásluh - pro zásluhy Kristovy.
O tomto Pavel píše, když říká, že jsme byli spaseni milostí, že je to Boží dar, aby se nikdo nemohl chlubit. Je to naše záchrana v minulém čase, ve křtu, kdy jsme se stali Božími dětmi a údy Kristova tajemného těla - církve. Samo tělo každého pokřtěného se ve křtu stává chrámem Ducha svatého (1 Kor 6,19 - až do doby, kdy by snad pokřtěný člověk spáchal hřích ke smrti.). Toto spasení ve křtu však ještě není věčnou spásou po smrti těla!
Čili my, pokřtění, jsme už byli Bohem ve křtu zachráněni pro další pozemský život v nové kvalitě Božích dětí (v křestní nevinnosti), pro život v církvi. Však naše záchrana Bohem stále dál probíhá v našich životech a jednou, až naše víra skrze naše dobré skutky vzroste k dokonalosti - Jk 2,21-22 (po naší smrti) bude snad naše spása (když se křesťanským životem osvědčíme) završena Bohem už definitivně a navěky.
(Jk 1,12) Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
Milý Gregu, byl jsi to jen ty sám, kdo ve svých omylech o sobě už rozhodl, že patří mezi vyvolené Pánem. Ze všech lidí na zemi máš zrovna ty patřit mezi ty vyvolené - už dopředu vyvolené Pánem! (protože jsi si právě toto dokázal vsugerovat!).
Já bych ti to přál - přál bych to každému člověku. Ale tvé přání v tomto případě nerozhoduje - o tvé věčné spáse rozhodne, zda se v tomto pozemském životě před Pánem osvědčíš.
| 
